~~(  Ɛ8>× ×<83  )~~
BÍLÉ MYŠI
Hledat Seznam doupat REGISTRACE
LOGIN:
HESLO:
ÚVOD REGISTRACE VŠECHNA DOUPATA
LOGIN: HESLO:
LOGIN:
HESLO:
REGISTRACE
;

     HLASOVANÉ 

Nadpis:Nadpis:
Obsah:Obsah:
   

rionka nenasimulovatelná anomálie přebralova postapo povídka o studni
http://www.prebral.net/dok/pridano2k7/studna.pdf

(vesmírná stanice roddenberry:-)

rionka nenasimulovatelná anomálie Studánky
https://www.estudanky.eu/
Národní registr pramenů a studánek v ČR

rionka nenasimulovatelná anomálie voheň 2018








rionka nenasimulovatelná anomálie více





noční vlak pod mostkem

rionka nenasimulovatelná anomálie přebral o folklóru
http://www.prebral.net/dok/kulttram.pdf

rionka nenasimulovatelná anomálie CHYŽKA U STUŽICE RIEKY / Miloslav Nevrlý
https://www.trampsky-magazin.cz/clanky/15-chyzka-u-stuzice-rieky-miloslav-nevrly-96.html


Bude to starý příběh, bratříčku. Starý a obyčejný. A stejné bude i poučení, které se dozvíš až na úplném konci.

Bylo krátce po druhé světové válce a také po konci školního roku. Seděli jsme všichni tři na popelnicích, nohama klátili: nad dvorem zářil červenec a stejně horce planul i Jakubův obličej. Zdálo se, že letošní výprava nebude obyčejná. Hadrář položil špinavou ruku na Kubovu tvář: „Nejmíň pět set čtyřicet sedm kilometrů.“ Kuba mu ruku srazil a seskočil z popelnice: „Jen se vysmívej, ale tam je už konec, dál to nejde, objevil jsem to na tátově mapě, kdysi tam také byl. Tam jsou již jen divná jména, lesy a poloniny, krása. Spočítal jsem to podle jízdního řádu. Kdybychom tam jeli z Aše rychlíkem, tak nejkratší cesta měří jedenáct set devět kilometrů!“ Kuba se tím číslem opíjel. „A to ještě zbývá čtyřicet kilometrů po cestách, možná autobusem, ale spíš pěšky. Jenže my nepojedeme,“ dodal rychle, když viděl, jak Hadrář otvírá ústa, „vlakem, natož z Aše, co bychom tam také dělali, ale autostopem.“

Miloslav Nevrlý v letech, kdy se odehrávalo hledaní chaty u Stužice riekyNa popelnici rozložil mapu. Byla starodávná, předválečná, jak říkala moje maminka, s číslem 4369 a nápisem Ruské Zboj. Na dolním okraji byl do poloviny mapy nápis „země Slovenská“, ale o kousek k východu se rozkládalo slovo, které jsem často slýchal od svého tatínka: „Země Podkarpatoruská.“ Kam nás to chce letos Kuba táhnout? Představil jsem si ten nádherný pocit, až zase vyrazíme na Velikou cestu. Jitro bude medově vonět, silnice půjde do nekonečna, čas nebude nic znamenat a svět nám bude patřit. Hadrář bude zpívat, Kuba přemýšlet, jak na něco vyzrát a já vzadu budu s píšťalkou v ruce šťastně šlapat. Všechno, co potřebujeme k životu, si poneseme na zádech: bude toho jen málo, maličko. Hadrář v rozedraných šatech bude mít zase nejlehčí a nejšpinavější ruksak, ze kterého ale vytáhne v rozhodující chvíli všechno potřebné, co nemá ani Kuba ve svém obrovském vaku. Večer usneme často o hladu, ve stanu, na seně nebo u ohně a ráno potáhneme zase dál a nebudeme se starat o to, jak dopadneme večer. Není nic krásnějšího než nevědět jak skončí den, jak skončí noc!

A teď se zdá, že pojedeme až na nejvýchodnější konec slovenské země! „Tady,“ píchal Kuba do mapy, „Runina, Ruský Potok, Sirochmanky, Riaba skala, Berezy, Kolodnik, Perelisok, Kolbasov, to jsou jména, to je krása!“ A Kuba vykřikoval východní slova, ze kterých vanula dálka. Jen jednou za rok propadal rozumný Jakub tuláckému běsu. Měsíce před tím brejlil do map a prohlížel staré cestopisy. A když nad naším dvorem zazářil červenec, vyrazily mu na tvářích horké skvrny a vyhlásil svaté tažení do české nebo slovenské země. Pokaždé jinam, pokaždé do nádherného kraje. Sehnali jsme po půdách staré svetry, celty, kotle a řemeny, ruksaky. Maminka o nich říkala, že páchnou, ale pro nás to byla nejkrásnější vůně léta a svobody. Kuba jezdil dál mapou po popelnici: „Tady je Nová Sedlica, nejvýchodnější vesnice Slovenska a dál už jsou jenom lesy a v nich, až na ruské hranici, stojí nejvýchodnější dům v naší republice!“ V širé zeleni mapy bylo malým písmem napsáno: CHYŽKA U STUŽICE RIEKY. Nepatrný čtvereček se černal uprostřed pralesů na břehu daleké neznámé řeky, která tekla odtud na východ do ruské země a ještě v ní se na Kubově mapě vlévala do tajemné řeky Uhu. „Tam musíme dojít, kdybysme měli zhebnout,“ řekl Hadrář a to znamenalo mnoho. Když se Hadrář pro něco nadchnul, nikdo ho od toho již neodvrátil. Kuba složil mapu: o výpravě bylo rozhodnuto. „A co ty, Adame?“ zeptal se mě, když měl vítězství v kapse. Také jsem seskočil z popelnice: s těmi dvěma bych šel do pekla.

(...)

rionka nenasimulovatelná anomálie Miroslav Nevrlý - Karpatské hry
http://vlkvsrdci.sweb.cz/kam/texty/khry.htm
(část)



Hra na vonnou paměť

Jsou tři nejkrásnější věci na světě, ale první z nich je vůně.
(Prorok Mohamed, 7. stol. po Kristu)

Královská hra, bratříčku, nenarodil-li ses s ní, nenaučíš se jí. Ale máš-li ji, máš ji navždy. Neomylně. Vdechneš vůni, kterou jsi čtvrt století necítil, a rázem zazáří staré cesty, dávné dívky, zpráchnivělé sruby, říční břehy. Tak jasně, jako bys je před hodinou opustil. Paměť na vůně je nejjasnější, nejhlubší, nejzvířečtější. Snad ji mají jen neužiteční, náruživí lidé. Proti vůním jsou jiné vzpomínky, deníky, obrazy, sbírky z cest, jen matné a slepé. Ukryty kdesi v hlavě, v té kouli starých vůní, odpočívají pachy všech míst, které jsi prošel, vonné podrobnosti, které jsi už dávno zapomněl a čekají na vítr, který je po letech přivolá zpět.
Voní všechno, i nejúděsnější smrady jsou vonné. Přivoníš, v chřípí zatrne, až do čela stoupá trnutí, navždy si zapamatuješ.
Na co si v mládí zvykneš, ve stáří ti voní. Králové by měli, lhostejno zda svou vůní či zápachem, parfémovat všem kojencům a dětem kaše, mléka, šaty, hračky. Získali by oddaný národ, celý úl by voněl stejně, miloval by svého vladaře. Čichej proto ke všemu, bratříčku, nebudeš si pak nic ošklivit, je to důležité. Svět a lidé se ti předestřou do šíře, rozpadnou se na různé vůně.Je dobře, že každý člověk voní jinak, nesnesitelné je přehlušování vlastní vůně umělým zápachem. Všichni Američané páchnou stejně, po chemii, jedovatých vodách, které je zbavují jedinečnosti. Krásný je eskymácký polibek: muž a žena si k sobě přičichnou. Musí být nádherná a různorodá ta eskymácká vůně, sytá a hustá, když o běloších, nemytých lovcích a zálesácích říkají, že voní jako kytky, všichni stejně.
Přivoň si ke všemu. Je krásné, jak každá dívka jinak voní. Navždy máš v sobě ukrytou vůni jejích tajných míst, mléčnou vůní neviditelných vonných zvířátek. Nic není tak záhubného, jako ošklivit si vůni milenky. Vůně je nejdůležitější i pro manželství. Ještě po třiceti letech vzpomínám na univerzitní přednášky ze speciální zoologie profesora Komárka. Starý pán nás varoval před manželstvím s dívkou, jejíž vůně nám není příjemná, nevzrušuje. Zrak není důležitý. Krása zevšední a šerednost přestaneš vnímat. Sluch není rozhodující. Zvykneš si i na skřehotání. Hmat klame. Drsné láska ohladí. Ale čich nelze oklamat. Co je nepříjemné první noc, je odporné až do smrti, nelze přivyknout.
Ale dost již o tom, bruslím po dalekých, tenkých ledech! Zpět k poutnickým hrám! Hra na vůně je pro cesty jako stvořená. Můžeš jí vyvolávat dávné kraje. Zapomněls, jak vypadalo Posázaví, když ti bylo devět let? Nevzpomínáš si, jak vyhlížela řeka, marně doluješ v paměti? Stačí nechat zemřít v krabičce od zápalek tři žížaly a po dvou dnech krabičku otevřít. Z těžké, nezaměnitelné vůně (nazývej ji tak, můj útlocitný bratříčku!) vyvstane červencový den před čtyřiceti lety. Náhle víš všechno. Měls červené kalhoty a nad řekou přeletěl bílý pták. Vrbiny se chvěly v proudu, nad hladinu skočila parma, v dálce volali voraři. Bylo ti líto žížal, které marně zahynuly zapomenuty v krabičce a nenaplnily svůj život lepší smrtí na háčku udice. Přičichneš a víš všechno: jak byla řeka široká a kameny kluzké. Po druhém břehu kdosi šel. Byl čas oběda a dokvétaly lípy. Vůně dehtu a ryb. Touha stát bos na plachetnici a plout daleko. Podivuhodné svědectví dávno mrtvých žížal, nezahynuly tehdy zbytečně!
Přivoň proto na cestách ke všemu, bratříčku, prožiješ lepší život!

rionka nenasimulovatelná anomálie mikro vandr onehdy... bláto za brnem a jiné příhody












fotek bude více - nebyl čas - tba

rionka nenasimulovatelná anomálie a zapiski tohodle pana sem taky patří

http://www.jsemforest.cz/






rionka nenasimulovatelná anomálie našel jsem po delší době přebralův text o železničních legendách. trampskí webiki dík.
Mrtvej vlak incl.

http://prebral.net/dok/mrtvlak.doc
👻






Příspěvek byl změněn. Ukázat původní obsah!






 Bílé myši (c) 2018-2020 Strašlivý Píďa.   Webhosting ZONER software, a.s.   https://www.czechia.com/ 
 Stránky používají cookies.   Bez nich to nejde.   BUBUBU! JSME ZLÉ COOKIES!   Nesouhlasíš-li s použitím cookies, táhni. 
čeká se na ajax