Nazaretsky
Danny may the Source be with you - homepage :) 
BÍLÉ MYŠI |
Hledat Seznam doupat | REGISTRACE |
| ÚVOD | REGISTRACE | VŠECHNA DOUPATA |
 |
 | REGISTRACE |
|
|
<<<12>>>  Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Vzdyt říkám, že nehodlám přinést nioc zas tak pozoruhodně nopvého. Tvé závěry jsou hodně blízké tomu, co si myslím já. Jen já se to budu snažit navléknout do trošku konkrétnějšího kabátku. Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. A tohleto jsem samozrejm psal zmyšenej jak myš :) Danny may the Source be with you - homepage já tohlencto nakousl jaksi z druhé strany (jsem idealista) v roce 2005 a vznikl textík "informystický pohled na svět"http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=179453 Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Tyhlety myšlenky jsem si nevycucal z prstu, ale z papíru. Z papíru od Einyho :) Vědomí je přirozená vlastnost hmoty. Něco jako náboj, spin, či hmotnost. Jde jenom o to jak to logicky prokázat nade vší pochybnost, bez užití dymethylamidu kyseliny lysergové. A já si myslím, že to lze. Protože je to napsaný ve všem kolem nás. Bohužel ty písmena jsou tak velký, že málokoho napadlo že jde o písmena a začala je číst. Říkám málokoho, protože to co tu říkám, není nic objevného, nového, něco co tu už stokrát nebylo dávno před náma... Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Hm, no tehle přepiš. Ten konec určitě pomaleji. Možná by stálo za to zavést novou třídu základních kamenů. Axiom-experiment. Není to Verdi-Ne Stradivari-Ne Paganini-Jen ňákej bigbeat. Holky jsou na prodej a marihuana illegal.  rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml "Né každý shluk písmenek je výrokem." -- todleto budeme citovati. ID Nazaretsky, Skicák teorie vědomí. 1 vyd. Brno: Bílé myši cézet 2019. ISBNene. Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Nedoceňuješ ten postulát existence a její kontinuální a nezávislou verifikovatelnost. O vbědomí zatím vůbec nehovoříme. To je všechno zatím, a ještě dlouho bude, těžká dělostřelecká příprava. Snad si nemyslíš, že by se realita vzdala jen tak bez boje? :) Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Už je moc hodin, tak jsem ten konec vzal trochu zkrátka. Možná do toho ještě zítra hrábnu. Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Teď začne ta pravá legrace. Myslím, že u "Cogito ergo sum" ještě strávíme pár podkapitol, abychom se ničeho nedobrali, ale začnem se pěkně cyklit a vypadávat z konceptu, což je ta charakteristika, na kterou chci poukázat - realita se aktivně brání poznání. Zatím to berme jen jako bonmot. Zkusme tedy naoko pokračovat v práci a pozorovat, co se bude dít, když se pokusíme definovat I(x), tedy predikát, který nám říká, jestli x je já, nebo ne. Odbočka: Aby bylo jasné, co hodlám udělat, musíme se nejdříve zakousnout do suché teorie a říct si co je to taková "definice". Definice je jednoduše řečeno zkratka. Jinými slovy je to zkrácený zápis složitějšího výrazu. Kdybychom byli v matematice a chtěli bychom o nějakém číslu x říct, že to je prvočíslo, mohli bychom to zapsat třeba jako takovýhle výraz (možností jak zapsat prvočíslo je povícero): Ale bylo by zbytečně pracné psát to pokaždé, kdybychom o nějakém čísle chtěli říct, že je prvočíslem. Tak si vymyslíme nějakou zkratku,v případě prvočísla se nabízí P a tu položíme jako ekvivalentní tomu zdlouhavému výrazu. Formálně by se to zapsalo takto: Tedy na levé straně ekvivalence se napíše ta zkratka a na pravé straně ten výraz. A hurá, ušetřili jsme si spousti psaní a teď, když chci napsat třeba o b, že to je prvočíslo, stačí mi napsat "P(b)" a mám hotovo. To "DEF:", či cokoli podobnýho, tam píšem jen pro pořádek, abychom věděli, že to není jen tak obyčejná ekvivalence, ale ekvivalence pomocí které chceme definovat. Vypadá to snadně, že? Bohužel, zas tak jednoduché to zase není. Když jsem řikal, že definice je zkratka, trochu jsem lhal, aby to nebylo složitý hned zkraje. Teda, abyste mi rozumněli, né, že by definice nebyla zkratka, ale je to jen část pravdy. Definice je totiž rozšíření jazyka. Ano, přesně toho jazyka, o kterém jsem psal v 2. kapitole. Definice je nové slovo jazyka. A protože chceme, aby náš jazyk byl krásný, chceme si do něj přidávat jen krásná slova. Když říkám krásný, myslím tím, že si musíme dávat sakra velký pozor na to, abychom si do jazyka nezavedli nějakou logickou nekonsistenci. Jednak ta pravá strana definitorické ekvivalence musí být výrok. Né každý shluk písmenek je výrokem. Např. jak je notoricky známo "tento výrok je nepravdivý" vůbec není žádný výrok. Za druhé, v žádném případě se nesmíme vyjadřovat o jazyce. Takovým výrokům říkáme meta-výroky a ty jsou prostě nepřípustné, protože nebezpečné. Pan Godel by mohl vyprávět. A za třetí, musí existovat alespoň jedno ohodnocení všech vázaných (opak těch volných) proměnných takové, že výrok je splnitelný. Jinými slovy nesmíme do jazyka přidat neexistující věc. Neb výrok můžeme použít jako předpoklad. A z neexistujiciho předpokladu bychom mohli dovodit cokoli. (Fakt cokoli, třeba že premiér s prezidentem jsou vždy pravdomluvní. No to bychom tomu dali.) Shrnu-li to, chceme-li definovat, musíme napsat co zkracujeme a předvést, že jsme se nedopustili žádného faulu. Pak se teprve jedná o definici. Takže zpět k našemu úkolu. Pozorování 2(3.2): Zkusme si od boku zadefinovat I(x). Jak to ale udělat? Chci, aby Pomineme-li tuto drobnou patálii, že nám to nefunguje, tak jsme jinak vpohodě. (Nazaretsky) je přímo existující konkrétní hodnota, tedy Jenže to nedělá co to má. Co s tím? Tak mohli bysme začít uvažovat, co se bude dít, když x postavíme ekvivaletní tomu, kdo to právě čte. To bysme zas ale museli nejdříve definovat, co znamená, kdo to právě čte. Tam bychom ale narazili na ten samý problém a padli bychom z bláta do louže. Už, už si to skoro říká, začít hovořit o "pozorovateli", ale zabrzdíme a budeme se držet pěkně při zemi. A provedemw špinavý přízemní trik. Zavedeme I(x) pomocí finty fň. Ale ještě než dojde na trik, považuji za důležité připomenout aparát, který máme. Situaci ve které se nacházíme. Máme výrokovou logiku a zatím jsme se vůbec nikam nedostali. Ještě jsme nic nezadefinovali. Tabula raza. Závěr z pozorování 2(3.2): Zdá se, že na zavedení I(x) nemáme prostředky. Ale jedna možnost tu přeci jen je. Když to nejde po dobrém, můžem na to jít silou, dogmaticky. A zavést I(x) jako axiom: A je to krásný axiom. Jeho kouzlo tkví v tom, že každý z nás si může vždy zodpovědět otázku "Jsem?" a verifikovat platnost a oprávněnost tohoto axiomu. Formálně se pak jedná o výrok. A protože žádný jiný axiom nemáme, můžem potvrdit, že není ve sporu s ostatními axiomy. Prostě krása.  Einy 🐺 Vubec si me neprej, jestli to po tobe nekdy budu muset pochopit. Cyve Descartes, umel lecit? Umel mluvit s mrtvejma? Tak jaky vedomi? Dyt ten umel akorat najit obezlicky, jak se vedomim nenechat obtezovat. Ale pracuj dal, vsak je to dulezity, vtz. Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Ve druhém odstavci není úplně zřejmé, že nehovořím o "Cogito ergo sum", ale čistě o "myšlenkovém experimentu" jako takovém. Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Nedokončená myšlenka. Za "..., aby experiment brala v potaz." doplnit "Čímž model trpí co do jistoty vnitřní logické konsistence." Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. A ty hrubky taky vidim. Jestli vymyslim, jak z toho vyrobit tu mindmapu, opravím to, ale zatím bych nerad boural posloupnost příspěvků. Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Jo a jsem si vědom, že humor, natož můj haha-humor nemá v solidní práci co dělat. Ale asi by mne to bez toho nebavilo vůbec sepisovat. Stejkně předpokládám, že se mi nepodaří prokázat vůbec nic, tak ať to aspoň neni úplná nuda. Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Opravit: pozorování-věta-důkaz na pozorování-definice-věta-důkaz Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Tak do toho pojďme šlápnout, snad to nebude exkrement. Začnem od konce, abychom si ujasnili, co nás čeká za práci, a pak to vezmem z jedné vody načisto. Začnem vlastním pokusem o formulaci a pozorováním, kde nám to vypadává z pantů. Pozorování 1(3.1): Tedy předpokládejme, že máme nějak slušně zadefinované všechny predikáty, co potřebujem a koukněme se rovnou jak bychom formálně zapsali: "Myslím, tedy jsem." Je to zjevná implikace, kde z toho, že myslím, vyvozuji, že jsem. "Já" vypadá, že bude proměnnou a nebude volná (pro laiky - pod volnou proměnnou si představte něco jako obecnou konstantu, na jejíž konkrétní hodnotě nezáleží výsledná hodnota výroku/predikátu). Tedy pišme: Teď to zkusme přečíst, cože jsme to napsali: "Pro každé x, kde x je já a x myslí, pak existuje alespoň jedno x." Nenechme se zmást tím, že to zní jako úplná hloupost. Jak jsem předeslal, jedná se o tautologii a ty znějí buď banálně a hloupě, protože fakticky nepřinášejí žádnou novou informaci. Že se jedná o tautologii lze nahlédnout již z toho, že už z definice velkého kvantifikátoru plyne, že "pro každé existující x, x existuje": A platí-li toto pro libovolné x, bude to platit i pro každá některá x. (Fuj, to je ale věta. Nemohu zbavit dojmu, že čím jasnější, zřejmější a jednodušší věc se člověk snaží sdělit, o to víc to zní jako pitomost.) Například taková některá x vymezená libovolnými predikáty. Ba i pro tak absurdní vymezení jako je "A(x);!A(x)", což žádné x nedokáže splnit. Takový výrok se tak redukuje na "F->Ex", což platí triviálně vždy (z nepravdy plyne cokoli). Ale zpět, omezením x použitými predikáty se dostáváme k jádru tohoto pozorování 1(3.1). Můžem pozorovat, že jsme na zápis potřebovali dva predikáty: a) "I(x)" ve smyslu odpovědi na otázku "je x já?" b) "Th(x)" ve smyslu odpovědi na otázku "x myslí?" Závěr pozorování: Tedy pro to, abychom dokázali zapsat "Myslím, tedy jsem" musíme nejdříve řádně, dle pravidel zadefinovat "I(x)" a "Th(x)". Poznámka: Znaky pro tyto predikáty jsem zvolil svévolně a jak vidno, vycházel jsem, latinící prominou, z angličtiny (I & thinking). U predikátu pro myšlení jsem vzal raději znaky dva, abychom se nepletli predikát T(bž) s hodnotou T pro logickou pravdu. Uvědomuji si, že I(fň) se v množinách používá pro identitu, ale tam snad nezabrousíme a tak by nemělo ke kolizi dojít. Navíc jaksi z anglického I si další písmenko nevemu. Nazaretsky Jsem do muziky celej blázen - protože jsem blázen. Renne Descartes (1596 - 1650), udělal z mého pohledu jedno z nejzásadnějších pozorování vůbec. Filosofové celého světa o tom popsali miliony stránek a toto pozorování dalo vzniknout mnoha filosofickým směrům, z nichž nejzajímavější a nejextrémnější je solipsismus. Fakticky se jedná o zjevnou tautologii, což popisuje již sám Descartes. Poznamenám, že se jedná o myšlenkový experiment, který má tou dobou již dlouhou tradici, nejpozději Platónem počínaje. St. Thomas Aquinas (guru formální logiky) ve 13. století dokonce dokázal použít tuto metodu politicky a revidovat náboženská dogmata, aniž by byl za to upálen. Na tu dobu věc neslýchaná, přestože použil argumenty více než tisíce let staré svých předchůdců, kteří tolika štěstí neměli. Není tedy divu, že tato metoda nakonec zakořenila i v "tvrdé" fyzice. My se ale podíváme na toto pozorování trochu formálněji a ačkoli nezjistíme nic nového, zkusíme se podívat, jestli nejsme z toho schopni vytřískat nějakou axiomatiku. Otvírá se nám totiž skvělá možnost. Když bych řekl, že tím čím je axiom pro matematiku/logiku, tím je experiment pro fyziku, cintal bych si pentli. Tyto dva fenomény jsou sice základními kameny jednoho, či druhého modelu, nicméně každý kulhá na jinou nohu. V logice je axiom, pokud splňuje základní požadavky na axiom, nediskutovatelný výrok, dogma té, či oné teorie. Je skvělé, že z takových základních kamenů můžeme stavět vnitřně konsistentní model, co je nám to ale platné, když nevíme, jestli jsme si vybrali ty správné základní kameny. Viz axiom maximality vs. axiom výběru. Či již jednou zmíněnýaxiom existence nekonečné množiny. Naopak je v tomu ve fyzice, kde teoreticky nezávislý opakovatelný experiment jasně popisuje chování reality. Tedy každý takový kámen je tím správným kamenem, na kterém má smysl stavět. Bohužel to, nakolik je experiment nezávislý a co říká, umíme často říct jen s určitou přesností, která nebývá stoprocentní, jakkoli samozřejmě metodika vyžaduje laicky řečeno "mnoho devítek", aby experiment brala v potaz. Ale u tohoto Descartova pozorování - a týká se to myšlenkových pokusů obecně - se nám naskýtá možnost vytvořit z opakovatelného stoprocetně přesného experimentu výrok, o který se budeme moci opřít a o kterém budeme vědět, že jsme si jej vybrali správně. <<<12>>> | ; |
Bílé myši (c) 2018-2020 Strašlivý Píďa. Webhosting ZONER software, a.s. https://www.czechia.com/ Stránky používají cookies. Bez nich to nejde. BUBUBU! JSME ZLÉ COOKIES! Nesouhlasíš-li s použitím cookies, táhni. |
