~~(  Ɛ8>× ×<83  )~~
Hledat Seznam doupat REGISTRACE
obrázky, které se mi líbí. 🐭   Majitel: rionka;
motto: "spíš art než bah".


jacob hankinson
mauro belfiore
bev johnson
ludmila cera foce - camille fourcade

alex hillkurtz
kelogsloops - hieu nguyen
yao yao ma van as
leonid afremov

sci-fi · psycho · horror
tony sandoval * článek
simon stålenhag

digital · art
aurahack - erica lahaie

abstract · art
astuary art - marissa recker

net · art

oleg oprisco
dan hecho
wasteland warriors
jee young lee: surreal worlds
carolyn cochrane: birds art


art · installation
chapadla i: Adam Wallacavage: Octopus Chandeliers
chapadla ii: Adam Wallacavage & DayGlo - Fluorescent UV Reactive Art
janet echelman art
HYBYCOZO: the Hyperspace Bypass Construction Zone

unicode text converter http://qaz.wtf/u/convert.cgi?text=tools
zalgo generator http://qaz.wtf/u/combining.cgi?use=prdel&count=8&type=both
strikethrough text https://cs.piliapp.com/cool-text/strikethrough-text/
convertcase https://convertcase.net/



rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Historické barvy a historické ženy studovati nadále budu, protože ááá
rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml The surprising pattern behind color names around the world

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml tudle knihu hodlat dočtu, protože pán má dobré myšlenky!
rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Václav Hollar
(13. července 1607 Praha – 25. března 1677 Londýn), známý pod latinizovanou formou jména Wenceslaus Hollar Bohemus a poněmčenou Wenzel Hollar, byl český barokní rytec a kreslíř. Od roku 1627 působil v dílnách ve Frankfurtu nad Mohanem u Matthäuse Meriana, ve Štrasburku, v Kolíně nad Rýnem a v Antverpách. Od roku 1636 působil ve službách hraběte Thomase Howarda z Arundelu, s nímž se dostal do Anglie. Za války z Anglie utekl, ale později se vrátil. Jeho syn zemřel při morové epidemii, dotkl se ho velký požár Londýna v roce 1666. Před požárem totiž Hollar připravil řadu pohledů na město, které přestalo existovat a takový materiál získal na ceně a dobře se prodával (díky tomu je dnes známa podoba středověkého centra Londýna).

Arundel House, kde Hollar bydlel a tvořil (lept z roku 1646)

Prospect of York Castle

Pohled na Prahu z Petřína vytvořený v roce 1649 podle kreseb z roku 1636

Václav Hollar: Velký pohled na Mohuč (1632-1636), kresba perem a štětcem, sestaveno ze tří částí, 211x379, 211x38, 211x363 mm, Národní galerie v Praze

Dobrá kočzka, která nemlsá

Požár staré katedrály sv. Pavla v roce 1666

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Mikoláš Aleš
(18. 11. 1852 – 10. 6. 1913)

český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor, klasik českého umění 19. století. V ranějším období tvořil v pozdně romantickém stylu, přičemž vycházel z odkazu Josefa Mánese, později směřoval spíše k secesi.
Vytvořil rozsáhlou kolekci více jak 8000 nejrůznějších kreseb, náčrtů, kartonů a ilustrací. Je autorem 65 olejomaleb. Byl malířem, kreslířem, ilustrátorem i jevištním a kostýmním výtvarníkem.


Dcera mořského krále

O labuti

U jedubaby

O princezně se zlatou hvězdou na čele

Zlatý kolovrat

Máchův Máj


rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml The practice & science of drawing, 1893

Příspěvek byl změněn. Ukázat původní obsah!

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml omg ebru

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml uiiiiiii

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml a ještě


The Wounded Squirrel - John Anster Fitzgerald (1823 – 1906),
Pencil and Watercolor.

Fairies in a Bird’s Nest, (circa 1860)

A Fairy Flew Off with the Changeling by Arthur Rackham.

Arthur Rackham - "A fairy sent" (1867-1939)

Etheline E. Dell (1885-1923), "Fairies and a field mouse"

Alexander Mann (1853 - 1908), "The Long Cry of the Reeds at Even", 1896

A. W. Crawford, "Woodland fairies in the moonlight"

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Victorian illustration
In the Victorian period, not only were there more illustrated books in circulation than ever before, but they were also more profusely illustrated and more extensively ornamented. Publishers multiplied the numbers of head- and tailpieces, decorative dividers, and printers’ ornaments they used, so that in some Victorian books almost every page is embellished with some kind of visual ornament.

Binding for “Common Wayside Flowers”- Albert Warren, designer, 1860.
Chromolithographic prints of flowers, laid on sand coloured cloth with elaborate gilt blocking. This design exemplifies Warren’s interest in organic schemes that combine motifs drawn from nature.

Binding for The Poets of the Nineteenth Century. John Sliegh, designer. 1857.
An elaborate gilt design produced using a brass die, on navy blue cloth. A typical Sliegh design, incorporating naturalistic motifs but treating them in a strictly geometrical manner.

Myles Birket Foster was one of the most prolific illustrators of the nineteenth century. Although he produced some seascapes, he was primarily concerned with the representation of rural life – a narrow range that included village scenes, landscapes, and, most typically of all, enclosed bowers with verdant trees. These were largely based on views in Surrey and the south of England, and provide a vivid portrait of rural England as an unspoiled landscape at a period of rapid industrialization. This rural imagery, with its emphasis on a sort of Edenic innocence, was hugely popular among the metropolitan middle-classes, providing what Christopher Wood has described as a ‘paradise of refreshment for thirsty urban souls’ (p.74).

"At the cottage door". Artist: Myles Birket Foster. Engraver: The Dalziel Brothers.
1863 - Wood-engraving, 7 x 5 5/8 inches. Illustration for Pictures of English Landscape, plate 19.

The reapers. Artist: Myles Birket Foster. Engraver: The Dalziel Brothers. 1863.
Wood-engraving 7 x 5 5/8 inches. Illustration for Pictures of English Landscape, plate 9.

The wood-wain. Artist: Myles Birket Foster. Engraver: The Dalziel Brothers, 1863
Wood-engraving 7 x 5 5/8 inches. Illustration for Pictures of English Landscape, plate 16.

Victorian Fairy and Fantasy Art:
airy painting would seem to be a quintessentially Victorian product, yet its roots lie firmly within late eighteenth-century British art. A fascination with fairies and the supernatural was a phenomenon of the Victorian age and resulted in a distinctive strand of art depicting fairy subjects drawn from myth and legend and particularly from Shakespeare’s play A Midsummer Night’s Dream.

Henry Fuseli (1741-1825) recognized the potential for fairy painting to both entertain and edify the British public. William Blake (1757-1827) also incorporated fairy imagery and lore into his idiosyncratic cosmology. Unlike Fuseli, he had no interest in the grand scale of history painting, preferring to work with the media of engraving and watercolor. He saw fairies as nature elementals, conceives of fairies as nature worshippers, miniature druidic celebrants of the corporeal earth.

Fairy painting was close to the centre of the Victorian subconscious. No other type of painting concentrates so many of the opposing elements of the Victorian psyche: the desire to escape the drear hardships of daily existence; the stirrings of new attitudes toward sex, stifled by religious dogma; a passion for the unseen; the birth of psychoanalysis; the latent revulsion against the exactitude of the new invention of photography.

The Moth Fairy. Amelia Jane Murray, Lady Oswald, 1800-1896. Watercolor and pencil on paper. 4 1/2 x 3 inches, 11.5 x 7.7 cm.

The Nightmare by John Anster Fitzgerald (1832-1906). Watercolour and bodycolour, 6 3/4 x 9 3/4 inches; signed Provenance: Private Collection, UK Exhibited: Athony d'Offay Fine Art, Dream and Fantasy in English Painting, 1978, no. 8 Royal Academy, London, Victorian Fairy Painting, 13 November 1997-8 February 1998, no. 37.

Fairy Tale Art by Arthur Rackham: Princess Mary's Gift Book by BARRIE, J. M., RACKHAM, Arthur, DULAC, Edmund, et al. London: Hodder & Stoughton, 1914

John Simmons (1823—1876). Titania.

The Enchanted Fairy Tree by Richard Doyle, c.1865


rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml k "retuším" ptáčků ještě další retuše


Lookout Point, Cherry County, Nebraska, near the Snake River. This promontory in the near-mountainous sand hills of Cherry County used to be covered with cedar trees, and was allegedly a spot favored by horse thieves who could hide their booty in the blowout at the top and shinny up a tree to keep a lookout for the law. By the time photographer Solomon Butcher got around to photographing this site, the hill had been scalped bare by timber-hungry settlers. Thus the historic site was ruined. Not to be cheated from his story, Butcher repaired the damage by simply drawing the trees on the negative.

“Ephriam Swain Finch demonstrating how he attempted to kill grasshoppers in 1876,” ca. 1900. Note the grasshoppers scratched into the emulsion and drawn on the negative. Courtesy of Nebraska State Historical Society [NBHIPS 10236].

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Solomon Butcher

Solomon D. Butcher (January 24, 1856 – March 18, 1927) was an itinerant photographer who spent most of his life in central Nebraska, in the Great Plains region of the United States. A settler under the Homestead Act, he began in 1886 to produce a photographic record of the history of white settlement in the region. Over 3,000 of his negatives survive; more than 1,000 of these depict sod houses. Butcher wrote two books incorporating his photographs: Pioneer History of Custer County and Short Sketches of Early Days in Nebraska (1901), and Sod Houses, or the Development of the Great American Plains (1904).

Butcher was unable to achieve financial success as a farmer, as a photographer, or in a number of other schemes later in his life, and at the time of his death felt that he had been a failure. However, the number and scope of his photographs of Nebraska pioneer life have made them a valuable resource to students of that period of history, and they have become a staple of historical texts and popular works alike. His oeuvre has been described as "the most important chronicle of the saga of homesteading in America".

Burlington engine number 120, the first train into Broken Bow, Nebraska, 1886.

Four daughters of rancher Joseph M. Chrisman, at their sod house in Custer County, Nebraska, 1886. From left to right, Harriet, Elizabeth, Lucie, and Ruth. Photographed in 1886; published in Butcher's "Sod Houses, or the Development of the Great American Plains", 1904.

“‘A Day on the Farm.’ East Custer County, Nebraska,” 1887. Courtesy of Nebraska State Historical Society.

“George R. Carr, New Helena, one of the oldest settlers in Custer County, Nebraska,” 1886. Note the rising smoke, birds (!!!), and creek drawn into the photograph.

“‘Nebraska Gothic,’ the John Curry sod house near West Union, Nebraska,” 1886.

“East Custer County, Nebraska,” 1888 or 1889.

A farm family poses outside their sod house in eastern Custer County, Nebraska, ca. 1888. Note the clothes made from the same bolt of cloth. Courtesy Nebraska State Historical Society.

Sylvester Rawding family sod house, 1886.

Photograph by Solomon Butcher of Mitchell sod house in Custer County, Nebraska; photographed 1888, published in Butcher's " Pioneer History of Custer County, and Short Sketches of Early Days in Nebraska", 1901, p. 44; captioned "Old Mitchell Ranch on Clear Creek".

Ex-state senator Otto Mutz and his family in front of their house near Springview, Nebraska, ca 1900.

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml omg já sem divnej, takovejch věcí na světě, musím se nějak naučit školit, učit, prezentovat a tak
rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Slavnostní otevření obchodního domu Kotva, únor 1975 a jiné obchody té doby
Kotva je obchodní dům v Praze na staroměstské straně náměstí Republiky. Vznikla mezi lety 1970 a 1975 podle návrhu českých architektů manželů Věry Machoninové a Vladimíra Machonina. Půdorys tvoří mnoho šestihranů, které jsou vzájemně propojené. Stavba je nazývána "černou perlou brutalismu".

Po svém otevření se měla stát symbolem hojnosti a bohatství socialismu, byla největším obchodním domem v tehdejším Československu. Ani jí se však nevyhnuly problémy se zásobováním, což právě ukázalo slabost celého hospodářství země. Do 90. let zde byly zastoupeny všechny druhy zboží téměř rovnoměrně, po této době se však začala více zabývat oblečením a módním zbožím. Od dubna 2019 je prohlášena kulturní památkou.

Prior Praha

Bílá labuť


rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml a teď si uvědomuji že ztrátovou konverzí v procesu přenosu historie jsou vlastně... i lidé.
rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml ("nefungovaly foťáky" je spíš problém Černobylu...někteří lidi tvrdí že radiace dělá na videu věci...)
rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml todle je celé tak strašně konceptuálně fascinující.
vždycky jsem si představovala, že publikované snímky z přistání na měsíci byly tak nekvalitní, protože ve vakuu nefungovaly foťáky, a ono vskutecnosti to bylo nekvalitním přenosem v daném jednom nejslabším článku, přefocováním monitorů, odlišnými technologiemi, ztrátovou konverzí.. tyvole vsecko ...


rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Myšové šperčíčky

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Mechanická televise!
to je tak boží :)

Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/technika/prvni-televize-umela-vysilat-pouze-obrazce-s-rozlisenim-64-pixelu.A070119_180941_tec_technika_dno

V roce 1907 proběhla první veřejná funkční prezentace mechanického televizního přenosu. Provedli jej Georges Rignoux a A. Fournier. Šlo sice jen o přenos nehybných obrazů, zato metodou, která ani dnes není až tak mimo mísu. Zařízení, které obraz snímalo, je podobné bubnovému skeneru. Výstup byl realizován na „displeji“ o čtyřiašedesáti políčcích - 8x8 pixelů.


Na počátku třicátých let existovalo v Československu mnoho nadšenců zabývajících se jak teoretickou tak i experimentální stránkou televizní techniky. V tisku se pravidelně objevovaly informace i ze zahraničí jakož i technické údaje a návody pro stavbu amatérských přijímačů, které umožňovaly příjem experimentálního vysílání mechanické televize z vysílačů v Berlíně a Londýně.

Všichni nadšenci však pracovali takřka výlučně izolovaně. Gustav Mahler sestrojil s Františkem Burdou jeden z prvních televizních přijímačů. Ve svých vzpomínkách popisuje problémy, se kterými se první experimentátoři museli potýkat:

Pokusy se dělaly v suterénu domu č.p.537/17 v Praze 18 Potockého ulici a to vždy od 24:00 do 3 hodiny ranní.
Vypadalo to asi takto:
Na radiopřijamači jsme měli předem naladěný Londýn na vlně 261,5m. Když mělo dojít k vysílání ozvala se nám náhle jiná stanice, tedy honem doladit (někdy to šlo špatně, někdy jsme na vlně 261,5m nechytili nic). Půlhodinka utekla a bylo po seanci. Druhý den šel Londýn dobře. Byla půlnoc, na osu Nipkowova kotouče jsme nasadili vrtačku a točili a točili. Když už se nám zdálo, že jsme na 750 otáčkách, buď jeden z nás nebo oba jsme vykřikli "teď". Ale čáry se rozlezly, synchronizace nenaskočila a hra začala znovu. Byli jsme po celodenní práci v zaměstnání stejně unaveni. Včera přes půlnoc, dnes zase točit vrtačkou bylo velmi únavné, jen z nás lilo. Dostat "grif" aby to klaplo na 750 otáček stálo několik nocí potu. Pak se to přeci jenom povedlo. Byl tu Londýn, synchronizace zabrala, honem jsme zhasli světla a koukali do okénka. Nerozeznali jsme téměř nic, něco se tam kroutilo, těsnalo, chvílemi okénko tmavlo dole, chvílemi nahoře, levá půlka byla od neonky růžová, na pravé straně byl bouřkový mrak a zase naopak.
Všichni jsme byli přesvědčeni že se díváme na obrázky z Londýna a byli jsme šťastní, nechci-li říci, přímo u vytržení.
V této průkopnické práci bylo více nezdarů než dobrých výsledků, více utrpení než radosti, avšak mnoho těch jalových nocí nahradila zdařilá půlhodinka, v niž se nám v okénku objevila vousatá tvář profesora, zrovna k nám promlouvající.
Na zvuk jsme nebyli ještě zařízeni.
Jen amatéři, zanícení pro nový obor radiotechniky, mohou vynaložit tolik energie za tak malou odměnu, která ovšem není k velkému užitku, ale ani ztrátou. Zprvu jsme chtěli vidět předem nebo i dodatečně z vysílacích programů, co uvidíme nebo co jsme vlastně viděli, ale pak jsme toho pro duševní klid nechali. V prvém případě to totiž nebyl pan profesor ale zpěvačka.

Tolik z historie příjmu televize.


Televizní přijímač, který vidíte na fotografiích, postavil jeden z našich prvních amatérů Eda Klusáček ze Železného Brodu v roce 1932.


John Logie Baird - experimentátor v oboru historická televise, ca. 1926:


Historically significant photograph of one of the first known photograph made of a moving image produced by John Logie Baird's televisor apparatus. Photographer unknown, circa 1926:

Screenshot of an original experimental broadcast by John Logie Baird:

On 26 January 2016, the search engine Google released a Google Doodle to mark the 90th anniversary of Logie Baird's first public demonstration of live television:

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Bruxy: Jak funguje SSTV?
Published: 20. 11. 1998

• • ─ ─ [ Jak funguje SSTV ] ─────────────────────────────────────── ─ • •

Spousta z Vás, už bez problémově ovládá svoje programy, dělá DX
spojení, ale jak opravdu SSTV funguje nemusí znát dokonale každý.

"Co bych nevěděl synchronizační pulsy mají 1200 Hz a video
signál se přenáší v rozmezí 1500 až 2300 Hz !"

Tohle je sice úplná pravda, ale v moderní SSTV to nejsou jediné
signály ze kterých se potom složí obraz. Co třeba vertikální
synchronizace, VIS kódy, řádkový rozklad...

"hmm, ...teď jsi mě dostal..."

Tak, tedy začněme od začátku...

"To taky znám v roce 1958 SSTV vymyslel radio amatér Copthorne

...od začátku vysílání obrázku. Na začátku každého snímku je vyslána
vertikální synchronizace, ta řekne programu, kovertoru či monitoru, že
má spustit zobrazování a v jakém módu. U staré osmi sekundové SSTV tohle
zařizoval impuls o kmitočtu 1200 Hz dlouhý asi 30 ms. U moderní SSTV byl
americkou firmou Robot Research Inc. (profesionální výrobce převodníků
SSTV na televizní signál), vyvinut zcela nový systém. Nejprve je odvysí-
lán impulz 1900 Hz délky 600 ms, přesně vprostřed přerušený krátkým
1200 Hz impulzem. Tyto signály uvedou přijímací zařízení do stavu
maximální ostražitosti, neboť po nich následuje digitální kód VIS
(Vertical Interval Signaling). Tento kód obsahuje číselnou kombinaci,
která je jedinečná pro každý SSTV mód a program se může automaticky
přepnout do správného módu. Digitální kód se vysílá modulační rychlostí
33,3 Baudů, tedy každý má délku 30 ms (mod. rychlost je obrácená hodnota
délky trvání datového impulzu). Datových impulsů je odvysíláno celkem 10,
první a poslední o kmit. 1200 Hz jsou signály START a STOP a mezi nimi
je už hlavní osmibitový kód. Prvních sedm bitů určuje mód a poslední je
bit PARITNÍ. Parita slouží jako jednoduchá kontrola, SSTV používá sudou
paritu. Těchto osm bitů se skládá z logických nul (1300 Hz) a
jedniček (1100 Hz).



rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml PIONÝŘI ÉTERU
ad SSTV - slow scan radio /tv: dnes jsme tu na to zase narazili.
zatímco my jsme chytali svobodnou evropu, američané si přeposílali kýčovité obrázky

The start of an SSTV signal in an FFT display:

Popis: Typický snímek SSTV, který přijal na kmitočtu 3,736 MHz uživatel Bruxy -- radioamatér se značkou OK2MNM.


These are the first images from the Moon's far side and are of extreme historical importance. They might look crude, but we must remember that they were from 1959:

Neil Armstrong (1930–2012), commander of NASA's Apollo 11 mission, descends the ladder of the Apollo Lunar Module to become the first human to set foot on the surface of the Moon.

Astronaut L. Gordon Cooper's face is visible in the background while his oxygen hose stands out clearly in this picture made from the broadcast of a live TV camera onboard "Faith 7" during the 17th orbit. The picture was received at Cape Canaveral, Florida, one of three points set up to receive the slow-scan TV picture.

Date 16 May 1963


ARISS/NOTA ISS Slow Scan TV Event Feb 8-10 2019 - obrázky vysílané letos během satelitního přeletu:


Spousta českých materiálů:

a pro muma konečně i dálnopis

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml The Invention of Blue

rionka neviděla a nepamatuje - žádný fiml Chandra X-Ray Observatory: Images of Tycho's Supernova Remnant


X-ray & Optical images of Tycho
A long Chandra observation of Tycho has revealed a pattern of X-ray "stripes" never seen before in a supernova remnant. The stripes are seen in the high-energy X-rays (blue) that also show the blast wave, a shell of extremely energetic electrons. Low-energy X-rays (red) show expanding debris from the supernova explosion. The stripes, seen to the lower right of this composite image that includes optical data from the Digitized Sky Survey, may provide the first direct evidence that a cosmic event can accelerate particles to energies a hundred times higher than achieved by the most powerful particle accelerator on Earth.

High Energy Stripes in the Tycho Supernova Remnant
This Chandra image shows the higher energy X-rays detected from the Tycho supernova remnant. These X-rays show the expanding blast wave from the supernova, a shell of extremely energetic electrons. Close-ups of two different regions are shown, region A containing the brightest stripes and region B with fainter stripes. The stripes are areas where the magnetic fields are much more tangled and the particle motion is much more turbulent than surrounding areas. Electrons become trapped in these regions and emit X-rays as they spiral around the magnetic field lines.

An arc of emission just found in the Tycho supernova remnant provides evidence for what triggered the original explosion. Astronomers think that a shock wave created the arc when a white dwarf exploded and blew material off the surface of a nearby companion star. Tycho belongs to a category of supernovas that are used to measure the expansion of the Universe.

This new image of Tycho's supernova remnant, dubbed Tycho for short, contains striking new evidence for what triggered the original supernova explosion, as seen from Earth in 1572. Tycho was formed by a Type Ia supernova, a category of stellar explosion used in measuring astronomical distances because of their reliable brightness.

Several lines of evidence support the conclusion that this arc is due to a shock wave created when a white dwarf exploded and blew material off the surface of a nearby companion star (see accompanying illustration below). Previously, studies with optical telescopes have revealed a star within the remnant that is moving much more quickly than its neighbors, hinting that it could be the companion to the supernova that was given a kick by the explosion.

Other details of the arc support the idea that it was blasted away from the companion star. For example, the X-ray emission of the remnant shows an apparent "shadow" next to the arc, consistent with the blocking of debris from the explosion by the expanding cone of material stripped from the companion. This shadow is most obvious in very high energy X-rays showing iron debris.

Credit: NASA/CXC/Chinese Academy of Sciences/F. Lu et al
Release Date: April 26, 2011


 Bílé myši (c) 2018, 2019 Strašlivý Píďa.   Webhosting ZONER software, a.s.   https://www.czechia.com/ 
 Stránky používají cookies.   Bez nich to nejde.   BUBUBU! JSME ZLÉ COOKIES!   Nesouhlasíš-li s použitím cookies, táhni. 
čeká se na ajax